magazín

Dvě tváře ženy – sbírka starožitných módních doplňků Mileny Drtinové

Dvě tváře ženy – sbírka starožitných módních doplňků Mileny Drtinové

Dnes jsme pro vás, naše čtenáře, připravili rozhovor s paní Milenou Drtinovou, majitelkou sbírky starožitných doplňků s názvem „Dvě tváře ženy“.

Dobrý den, paní Mileno, v tom roce jste měla dvě výstavy „modní nahlédnutí do historie let 1900-1940“, a to  v Praze a v Písku, proč jste se rozhodla výstavy uspořádat?

IMG_7658

Dobrý den,

chtěla jsem dát šanci větší veřejnosti v Praze a Jižních Čechách nahlédnout do šperkovnic a šatníků našich babiček a prababiček, proto jsem připravila dvě výstavy, jednu v Praze v Muzeu Scarabeus na Letné a druhou v Prácheňském muzeu v Písku. Výstava v Praze se konala v zimním období a byla pro velkou návštěvnost prodloužena na dva měsíce, výstava v Písku byla v letním období, trvala měsíc.

 

Jak hodnotíte jejich návštěvnost a co bylo v muzeu vystavováno?
dve

Snažila jsem se, aby  návštěvníci mohli nahlédnout a udělat si představu, jak nákladné byly modní doplňky v roce 1900-1940. Zájemci mohli shlédnout různé doplňky – klobouky, jehlice do klobouků, pštrosí brka, brože smaltované, porcelánové , štrasové, kovové, nepřeberné množství vějířů, ozdobné hřebeny do nákladných účesů, secesní koliéry a náušnice, etue na šperky, krabice na klobouky. Dalšími výstavními kusy byly kabelky –krokodýlí, hadí, ještěrčí, korálkové pompadurky, kovové i kožené s různým designem. Nedílnou součástí domácností dam byly i zdobené manikůry a vyšívací soupravy, které byly vystavovány také. Návštěvníci si mohli prohlédnout i modlitební knížky, svaté obrázky, památníky, fotografie z minulého století, kabinetky. K vidění  bylo i velké množství litografií, na kterých bylo patrné, jak nákladně se v minulosti lidé oblékali a kolik času trvalo, než vyšly rodiny do společnosti. Návštěvnost nemohu hodnotit já, ale muzea, ale z informací, které mi byly poskytnuty jsem zjistila, že obě výstavy měly velkou návštěvnost, takže mě těší, že jsem udělala návštěvníkům radost, knihy návštěv jsou pro mě radostnou vzpomínkou na pořádané výstavy. A poděkování stovek návštěvníků mě těší.

Na obou výstavách jsme mohli shlédnout stejné vystavované předměty?

Částečně. Výstava v Praze byla zaměřena pouze na doplňky modní, výstava v Písku byla rozdělena do dvou velkých místností tématicky. V první jsme mohli shlédnout porcelán, kameninu, majoliku, sklenice bohatě zdobené smaltem, sklenice z rubínového skla, sbírku kalíšků na vejce, sbírka hrnků, kuchyňské soupravy s různými květinovými motivy-růže, pomněnky, fialky, mnoho kusů z černé kuchyně, jak z litiny, tak hliněné hrnce, lívanečníky, hmoždíře, příbory, také cestovní ze stříbra, podběračky, porcelánové válečky, žehličky a mnoho dalších kuchyňských drobností, včetně dekoračních látek.

V druhé místnosti Prácheňského muzea byla výstava zaměřena na módu a doplňky.

Výstavu jste připravovala sama?

Nikoliv, výstavu jsem připravovala za odborné technické asistence pana Václava Kačaby a nutno podotknout, že bez jeho pomoci by se ani jedna z výstav nekonala. Do chvíle, než jsem začala výstavy připravovat jsem si vůbec nedokázala představit, kolik hodin, dnů a týdnů, dokonce měsíců tato příprava zabere. Jen nafocení a popisky katalogů trvalo několik měsíců.

Untitled 24444

Trochu otázka na tělo: říkáte, že to zabralo spoustu času, byla  to pro Vás  zisková záležitost?

Obě tyto výstavy jsem uspořádala jen pro radost návštěvníkům, tudíž se dá naopak říci, že výstavy byly pro mě  finančně i časově velmi nákladné  – doprava sbírky do Prahy, pronájem muzea, balení, uložení v sejfech a podobně, vstupné jsem nevybírala žádné.

Takže byla byste do budoucna ochotná uspořádat další výstavu v jiném kraji pro větší okruh návštěvníků?

Ano byla, ale tentokrát bych uspořádala výstavu jen za předpokladu, že by se našel  zájemce, kde by bylo i vstupné, abych mohla část zisku věnovat na udržení dobrého stavu starožitností a eventuelně do budoucna ještě rozšířit a udělat radost návštěvníkům větší sbírkou.

Z čeho máte po ukončení výstav největší radost ?

Samozřejmě mě potěšily návštěvnice, které si vyžádaly se mnou schůzku, děkovaly mi, že jsem výstavu uspořádala a sdělovaly, jak se jim moc líbila a jak jsou nadšeny, že je to pohlazení po duši. Jedna dáma mi dokonce nechala v muzeu milé pozornosti a navázaly jsme přátelství.

A čeho si ceníte ve sbírce nejvíce?

Moji slabostí jsou korálkové kabelky (pompadurky), líbí se mi dózy a sklo zdobené smaltem, vypracovanost vyšívacích souprav a manikur, precizně vypracované vějíře.

 Co považujete za raritní záležitost?

Okouzlil mě miniaturní taneční pořádek, velikosti několika cm, zdobený smaltem, kam si dámy zapisovaly pořadí tanečníků.

A poslední otázka, ale ta nejdůležitější, komu patří největší poděkování za pomoc s výstavami? Je jasné, že celou výstavu nearanžujete sama.

Největší dík patří panu Mgr. Janu Koubovi a to nejen za jeho aranžérskou pomoc, ale obzvláště za cenné odborné rady, vstřícný přístup a za možnost vystavovat exponáty v Prácheňském muzeu. Další velký dík patří všem, přátelům i známým, kteří s instalací výstavy pomohli a i těm, kteří se na výstavu přišli podívat, protože pzitivní reakce návštěvníků jsou mi impulzem do pořádání dalších výstav.

 

http://dve-tvare-zeny.webnode.cz/

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.